
Prázdniny začínají a většina dětí si oddechne. Žádné domácí úkoly, žádné testy, žádné večerní chystání aktovky. Konečně dva měsíce svobody.
Úlevu ale často nepocítí jen děti. Oddechnou si i rodiče. Nemusí každý den kontrolovat aktovku, připravovat svačiny, dohlížet na domácí úkoly ani přemlouvat děti k procvičování. I pro ně znamenají prázdniny příjemnou změnu každodenního režimu.
Jenže právě tady vyvstává otázka, kterou si mnoho rodičů každé léto pokládá.
Je opravdu v pořádku nechat školu na celé dva měsíce úplně stranou? Nebo se může stát, že v září budeme všechno znovu pracně „startovat“? Že děti zapomenou část toho, co se během školního roku naučily, a návrat do školních lavic bude o to náročnější?
Jak to tedy vlastně je? Mají děti o prázdninách odpočívat úplně, nebo má smysl zařadit i nějakou formu učení?
Za roky ve škole i jako máma dvou kluků jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Neexistuje odpověď, která by platila pro všechny děti. Každé dítě zvládá prázdniny i návrat do školního režimu jinak. Vidím to každý rok ve své třídě a stejně tak doma u vlastních dětí.
Jsou děti, které po dvou měsících prázdnin v září naskočí do školního režimu téměř okamžitě. Jako by žádné prázdniny ani nebyly. Ale jsou i děti, kterým návrat trvá mnohem déle. Nejde jen o znalosti, ale i o opětovné nastavení každodenního režimu. Ranní vstávání, přípravu do školy, soustředění, plnění povinností a přijetí toho, že období volnosti skončilo.
Ve své třídě to pozoruji každý rok. Některým dětem trvá i několik týdnů, než si skutečně uvědomí, že škola je zpátky a že je potřeba znovu přepnout do školního režimu.
Proto si myslím, že ano. Děti by se o prázdninách měly rozvíjet. Jen ne stejným způsobem jako během školního roku.
Prázdniny nejsou čas na pracovní sešity, dlouhé procvičování ani domácí úkoly. Jsou časem objevování, společných zážitků, her a situací, při kterých se děti učí přirozeně, často aniž by si to uvědomovaly. A právě takové učení má podle mě během léta největší smysl.
Přiznám se, že nejsem zastáncem toho, aby děti o prázdninách každý den seděly nad pracovními sešity. Přes léto se na nás ze všech stran valí nabídky prázdninového procvičování.
Mnohem větší smysl mi dává využít to, co prázdniny přinášejí samy. Každý den nabízí spoustu příležitostí, při kterých děti čtou, počítají, přemýšlejí, plánují nebo řeší různé situace. A to všechno přirozeně, bez pocitu, že se právě učí.
Psaní se dá během prázdnin procvičovat úplně nenápadně. Všechny tipy, které najdete níže, mám vyzkoušené doma se svými kluky. Některé děláme pravidelně, jiné jen občas.
Podle toho, kam zrovna jedeme nebo co během dne podnikáme.
U nás doma nic z toho nebereme jako „procvičování“. Jsou to prostě věci, které se staly součástí našich prázdnin. A když si pak uvědomím, kolik toho při nich kluci přečtou nebo napíšou, mám radost, že to jde úplně samo.

Ze všech dovedností bych během prázdnin nejvíce myslela právě na čtení. Každý rok po prázdninách totiž ve třídě vidím, jak velký rozdíl udělají pouhé dva měsíce bez knihy. Nejde jen o prvňáčky nebo druháčky. Často to pozoruji i u starších dětí.
Když děti delší dobu nečtou, ztrácí plynulost, jistotu i porozumění textu. A co je možná ještě důležitější, některé ztratí chuť číst úplně. Proto se snažím, aby čtení bylo součástí i našich prázdnin. Ne jako povinnost, ale jako přirozená součást běžného dne.

Nejde o počet přečtených stran. Mnohem důležitější je, aby děti s knihami a texty zůstaly v pravidelném kontaktu.
Paměť je jednou z dovedností, kterou děti využívají každý den. Proto ji ani o prázdninách nenecháváme úplně odpočívat. Tyhle hry máme doma vyzkoušené, nezaberou téměř žádnou přípravu a kluky baví natolik, že vůbec nevnímají, že si při nich procvičují paměť.

Na prázdninách miluji tu volnost. Nemusíme ráno spěchat, režim je uvolněnější a každý den může být trochu jiný. To je na létě krásné.
Na druhou stranu si ale myslím, že není dobré, když během prázdnin zmizí úplně jakýkoliv řád. Děti si na úplnou volnost zvyknou velmi rychle. O to těžší pak bývá návrat k pravidelnému režimu.
Doporučuji zachovat dětem alespoň jednu prázdninovou kotvu. Každá rodina ji může mít jinou, ale důležité je, aby se každý den opakoval alespoň jeden pravidelný bod.
Možná nám to jako dospělým ani nepřijde, ale děti jistotu a předvídatelnost potřebují. Nemusí mít naplánovanou každou minutu dne. Stačí jeden nebo dva pevné body, díky kterým se jejich vnitřní rytmus během prázdnin úplně nerozsype. A věřte mi, v září to poznáte. 🙂

Psaní, čtení i paměť máme za sebou. Ale je tu ještě jedna oblast, na kterou bych během prázdnin nezapomínala. Matematika.
U nás doma je to trochu specifické. Eliáš si často sám přijde říct, že chce počítat. Je sice teprve prvňáček, ale baví ho už násobilka nebo počítání s většími čísly. Když vidím, že má chuť, ráda si s ním sednu a společně počítáme. Je to ale jeho iniciativa a rozhodně si nemyslím, že by to tak měly mít všechny děti.
Většina dětí si o počítání sama neřekne. O to víc se mi osvědčilo zařazovat matematiku úplně nenápadně do běžných situací. Děti si často ani neuvědomí, kolik matematiky kolem sebe každý den mají.
Na závěr bych chtěla říct ještě jednu důležitou věc. Neberte tento článek jako seznam úkolů, které musíte během prázdnin splnit. Rozhodně není cílem, abyste si odškrtávali jednu aktivitu za druhou nebo měli pocit, že když něco neuděláte, děti budou mít v září problém.
Jsou to jen tipy a inspirace, ze kterých si můžete vybrat to, co sedí právě vaší rodině. Někdy zvládnete víc, jindy méně. A je to naprosto v pořádku.
Nejdůležitější je, aby si děti prázdniny užily. Aby měly čas na zážitky, odpočinek, kamarády i rodinu. Pokud se vám k tomu podaří přirozeně zařadit čtení, psaní, počítání, paměťové hry nebo jednu malou prázdninovou kotvu, bude to jen příjemný bonus. Věřím, že právě díky tomu bude návrat do školy pro děti o něco klidnější a přirozenější.
A pokud hledáte další inspiraci, každý rok během prázdnin sdílím na svých sociálních sítích prázdninový miniseriál, ve kterém najdete spoustu dalších jednoduchých aktivit a nápadů, které máme doma vyzkoušené. Budu ráda, když se přidáte a necháte se inspirovat.