„Ve třídě je tolik energie, která mi poskytuje nové nápady.“

Ráno vstávám plná energie, protože se těším do práce. Vím, že na mě čeká banda malých zvědavců, kteří jsou dychtiví zjistit, co pro ně mám nového. A právě tenhle energetický pocit mi dává smysl. Každý den vkládám svou energii tam, kde se mi vrací v dětské radosti, překvapení a touze objevovat.

Jako učitelka na prvním stupni jsem první, kdo dětem ukazuje, že učení může být zábavné, smysluplné a naplňující. Mým cílem je nabídnout jim takové aktivity a prostředí, které vzbuzují jejich vnitřní motivaci a chuť objevovat svět kolem sebe. Když dětem ukazuji, že učení není jen povinnost, ale příležitost růst, vytvářím pro ně základ, na kterém mohou stavět po celý život. Tím jim dávám dar – celoživotní lásku k učení, která je skvělým startem na jejich cestě.

Ve své každodenní praxi vkládám do každé lekce a aktivity nejen teoretické znalosti, ale i nadšení pro objevování. S dětmi společně plánujeme, jak se budou učit, a zkoumáme různé způsoby, jak si poradit s překážkami, které se na naší cestě objeví. A že jich je 😊. Učím je, že neúspěch není konec, ale příležitost k růstu.

Baví mě vytvářet aktivity, které mají přesah a propojují různé oblasti vědomostí. Přemýšlím, jak úkoly uchopit tak, aby byly výzvou, ale zároveň dosažitelné. Jsem nadšená, když se podaří, že děti vidí souvislosti a rozvíjejí své kompetence pro život. Největší radost mám, když vidím jejich nadšení, jak se zapojují do hledání řešení a překonávají obtíže. Děti mi totiž jednají narovinu a dávají okamžitou zpětnou vazbu, když úkol není v jejich silách zvládnout. Tato radost z jejich objevování je pro mě tou největší každodenní odměnou.

„Moje úsilí bylo bez výsledku. Chyběla energie a nadšení ve třídě.“

Vždycky jsem ale tento naplňující pocit neměla. Už během studií jsem začala naplno učit. Třídu jsem měla uspořádanou frontálně, většinu času jsem stála před tabulí a vykládala látku. Občas jsem vymyslela nějakou skupinovou aktivitu nebo zařadila hru, ale většina hodin vypadala tak, jak jsem to zažila sama ve škole. Byla to cesta, kterou jsem znala, a tak jsem ji přirozeně převzala do své vlastní praxe.

Čas plynul, a já jsem pokračovala ve své rutině. Děti mě měly rády, byla jsem milá a trpělivá, ale jejich zájem o učení? Ten byl minimální. I přesto jsem se snažila, co to šlo. Vymýšlela jsem nové aktivity, po nocích připravovala materiály, laminovala a stříhala kartičky. Jenže i přesto, že jsem tomu dávala vše, co jsem měla, pořád to nebylo ono. Děti sice plnily úkoly, ale bylo to jakoby z povinnosti, bez jakékoliv opravdové radosti nebo nadšení. Cítila jsem, že jejich motivace je "prázdná", a že je to všechno tak nějak povrchní.

Přemýšlela jsem, kde je problém a co dělám špatně. Vše, co jsem se učila ve škole a přenášela do své výuky, mi nešlo podle představ. A i když jsem tomu dávala hodně energie, cítila jsem se vyčerpaná, bez výsledků, a ztrácela jsem smysl pro to, co dělám. I když byla třída plná skvělých dětí, ale jako by nic nefungovalo tak, jak bych si představovala. Přestalo mi to dávat smysl.
Chtěla jsem být dobrou učitelkou, ale nevěděla jsem jak na to.
Muselo se něco stát v mém životě, abych u této profese zůstala a mohla jsem v ní vyrůst.

„Díky zkušenostem s vlastními dětmi jsem se začala zaměřovat na metody, které podporují samostatnost a vnitřní motivaci k učení.“

Zlom nastal, když jsem otěhotněla a odešla na mateřskou s prvním synem Alešem. Uvědomila jsem si, že učení by nemělo být jen o plnění úkolů a předávání znalostí, ale především o radosti z objevování a přirozené touze poznávat svět. Tuto touhu po objevování mi ukazoval Aleš, když od útlého věku s nadšením objevoval svět kolem sebe. Najednou jsem toužila být průvodcem, který děti inspiruje, podporuje jejich zvídavost a pomáhá jim učit se s nadšením.

Začala jsem se intenzivně zajímat o přístupy k výchově a vzdělávání, které podporují přirozenou motivaci dítěte a jeho celostní rozvoj. Objevovala jsem Montessori metodu a další pedagogické směry, které umožňují dětem učit se vlastním tempem a způsobem, který jim dává smysl. Čím víc jsem se těmto principům věnovala, tím více jsem cítila, že právě toto je cesta, kterou chci následovat i ve své učitelské praxi.

Aleš mi na této cestě otevřel oči. Už tehdy jsem začala zkoušet to, co jsem postupně zjišťovala – skrze studium metod i vlastní zkušenosti. A s příchodem druhého syna Eliáše jsem mohla tyto principy plně realizovat. Viděla jsem, jak úžasně funguje respektující přístup, jak důležité je dát dítěti prostor k samostatnosti a jak ho může motivovat, když se učí skrze vlastní prožitek.

„Změna ve třídě byla jen začátkem. Abych mohla růst jako učitelka, potřebovala jsem podporu, která by mě vedla k novým horizontům.“

Když jsem se vrátila do školy, přinesla jsem s sebou nové nastavení. Byla jsem to pořád já, ale cestu, kterou jsem před sebou viděla, byla jiná. Od prvního dne jsem začala měnit zaběhnuté vzorce a nasadila nový přístup. Nestalo se to přes noc, ale postupně to přicházelo a plynulo.

Na této škole jsem dala do pohybu vše, co jsem za tu dobu zjistila a co mi dávalo smysl. Osobnostně jsem vyrostla a začala učit děti způsobem, který považuji za správný v dnešní době. Ale přes radost, jak jsem třídu vedla, mi stále chyběla ta podpora, kterou jsem potřebovala k dalšímu rozvoji. Chtěla jsem se dál vzdělávat a růst, prahla jsem po nových metodách a informacích, které by mi doplňovaly vše, co jsem dělala. Vedení školy mě nijak nebránilo, co aktivně ve třídě dělám, ale ani mi aktivně nepomohlo v mém růstu.

Tak jsem se v roce 2022 rozhodla pro změnu. Opustila jsem školu, která byla mým profesním základem, a nastoupila do prostředí, které bylo otevřené novým přístupům a podporovalo mé hodnoty. A právě tady jsem poprvé zažila, jaké to je mít za sebou školu, která nejen respektuje, ale aktivně podporuje růst učitelů.

„Co mám ověřené z praxe, předávám dál – učitelům, rodičům i dětem.“

Za léta praxe, studia a hledání nejlepších přístupů jsem si ověřila, co skutečně funguje – jak ve školní třídě, tak při učení doma. Chci tuto cestu usnadnit i vám, ať už jste učitel hledající inspiraci a osvědčené materiály, nebo rodič, který chce podpořit své dítě ve vzdělávání.

Proto tvořím praktické tipy, materiály k okamžitému využití a brzy i videa ke všem předmětům, která pomohou nejen učitelům, ale i rodičům, například těm, kteří učí své děti doma. Vycházím ze zkušeností, které jsem sama roky budovala a ověřovala v praxi, a stále se inspiruji moderními vzdělávacími přístupy i osvědčenými metodami zkušených lektorů.

A přestože mám za sebou bohatou praxi, neustále hledám nové způsoby, jak být lepší a růst. Věřím, že učení může být radostné, smysluplné a propojené se skutečným životem – a chci vám ukázat, jak na to.