Co mi rok 2025 vzal, dal a ukázal – upřímné ohlédnutí učitelky a podnikatelky

Rok 2025 byl pro mě velmi dynamický.
Byl plný rozhodnutí, tvoření, zastavení se i hlubšího zamyšlení. A hlavně – byl to rok prvních skutečných kroků na mojí nové cestě.

Na začátku roku jsem stála u projektu, který jsem pět let budovala od nuly. Měla jsem vlastní e-shop s výukovými pomůckami, hračkami a věcmi do školy. Projekt, do kterého jsem vložila spoustu energie, času i srdce. A přesto jsem v posledních měsících stále častěji cítila, že to už není úplně ono.

Jsem člověk, který je všestranný. Kdyby měl den padesát hodin, s radostí bych se věnovala několika různorodým projektům najednou. Jenže realita je jiná – a já jsem si musela položit důležitou otázku: kam chci svou energii opravdu směřovat?

Jako učitelka vím, že mám co nabídnout. A čím dál víc jsem cítila, že nechci být užitečná „jen“ ve své třídě. Toužila jsem inspirovat i další – učitele, rodiče, děti mimo školní lavice. Hledala jsem cestu, jak svůj přesah využít smysluplněji.

A právě tehdy přišlo jedno z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších rozhodnutí roku 2025.

Rozhodla jsem se projekt Učení je radost, který jsem pět let budovala, předat někomu, kdo mu dá novou energii, další péči a bude v něm pokračovat. Ne proto, že by selhal. Právě naopak – proto, že dozrál.

Já sama jsem se vydala cestou expertky ve vzdělávání. Cestou, o které jsem dlouho věděla, že je mi blízká, ale až letos jsem si dovolila po ní skutečně vykročit. A dnes už vím, že to bylo správné rozhodnutí.

E-shop žije dál, úspěšně funguje a já mám upřímnou radost pokaždé, když vidím, že moje letitá práce měla smysl. Část prostředků z jeho prodeje jsem investovala do svého současného podnikání – a také do našeho nového domova, kde si dnes vařím ve vysněné kuchyni. I to je pro mě symbol úspěchu. Ne okázalého, ale hluboce osobního.

Co mi rok 2025 vzal

Odejít z fungujícího e-shopu znamenalo opustit něco, co jsem znala do posledního detailu. Procesy, které jsem měla zažité, rozhodování, ve kterém jsem se cítila jistě, i pocit kontroly nad tím, co bude dál.
Najednou jsem vstoupila do neznámých vod – bez jasných odpovědí. A i když to bylo vědomé rozhodnutí, vzalo mi to někdy pocit bezpečí, na který jsem byla zvyklá.

Myslela jsem si, že když mám zkušenosti, know-how a jasnou vizi, půjde budování osobní značky expertky rychleji. Realita byla jiná.
Ukázalo se, že důvěra se nedá přeskočit, že viditelnost nevzniká ze dne na den a že i smysluplné projekty potřebují čas, aby dozrály. Rok 2025 mi vzal představu „rychlých výsledků“ – a nahradil ji pokorou k procesu.

Čas byl pro mě výzvou už dřív. V roce 2025 se ale objevily chvíle, kdy jsem se do práce ponořila úplně. Nešlo o to, že by všechno ostatní šlo stranou – spíš o momenty, kdy jsem každou volnou chvilku využila k přemýšlení, psaní nebo tvoření. Místo čtení knihy, dřívějšího usínání nebo klidného večera jsem měla hlavu plnou nápadů a plánů.

Občas se to přirozeně dotklo i naší rodiny. I když mě manžel po celou dobu plně podporoval a stál při mně, objevily se chvíle, kdy zaznělo jemné připomenutí, že by možná stálo za to trochu zpomalit. Ne jako výčitka, ale jako signál, že tempo, které jsem si nastavila, bylo opravdu vysoké.

Dnes to vnímám jako důležitou zpětnou vazbu. Uvědomění, že i ty nejhezčí a nejsmysluplnější projekty potřebují rovnováhu. A že někdy je potřeba se zastavit dřív, než si o zastavení tělo nebo vztahy řeknou samy.

Co mi rok 2025 dal

Rok 2025 mi přinesl svobodu tvořit vzdělávací materiály přesně tak, jak to cítím a považuji za smysluplné. Bez kompromisů, bez nutnosti se přizpůsobovat formátům. Mohla jsem vycházet ze své praxe, zkušeností z třídy i z toho, co sama považuji za kvalitní a funkční.
Tato svoboda pro mě znamenala obrovský návrat k radosti z tvoření.

Spolu s tím přišla i nová komunita lidí – učitelů a rodičů, kteří sdílejí podobné hodnoty ve vzdělávání. Otevřenost, respekt k dětem, smysluplnost, přesah.
Bylo velmi posilující zjistit, že v tom nejsem sama. Že existuje tolik lidí, kteří hledají cesty, jak vzdělávání dělat jinak, vědoměji a s lehkostí.

Paradoxně právě vystoupení „mimo třídu“ mi pomohlo ještě víc se ukotvit v tom, kým jsem jako učitelka. Role učitelky a tvůrkyně se nezačaly rozdělovat, ale naopak se vzájemně obohacovat.
To, co žiju ve třídě, přenáším do materiálů. A to, co tvořím, se zase vrací zpět do mé učitelské praxe. Tenhle kruh mi začal dávat hluboký smysl.

Rok 2025 mi přinesl i první hmatatelné úspěchy. Prodané materiály, pozitivní zpětnou vazbu, zprávy od učitelů a rodičů, že jim má práce pomáhá, šetří čas nebo jim dává novou inspiraci.
Nešlo jen o čísla. Šlo hlavně o potvrzení, že to, co dělám, má smysl i mimo moji vlastní třídu.

Velkým darem byly také nové dovednosti. Naučila jsem se spoustu technických věcí, pronikla víc do marketingu, copywritingu, práce s obsahem i s online prostředím.
Zároveň jsem na téhle cestě potkala mnoho inspirativních lidí, kteří mě obohacují, posouvají a pomáhají mi růst. Ať už jsou to lidé, kteří mi pomáhají s technikou, grafikou nebo strategickým směřováním.

Velmi důležitou roli v mém roce 2025 sehrála také Stáňa Stiborová, u které se nejvíce učím, jak přemýšlet a fungovat jako úspěšná podnikatelka v online světě. Díky jejímu vedení, vzdělávání a podpoře jsem si začala víc věřit, ukotvila jsem se ve svém směru a naučila se dívat na podnikání s větší lehkostí a nadhledem.

Co mi rok 2025 ukázal

Jednou z nejdůležitějších lekcí bylo poznání, že velké změny se nemusí dít najednou. Když jsem na začátku roku stála před rozhodnutím předat e-shop a vydat se novou cestou, měla jsem pocit, že všechno musí proběhnout rychle a ideálně i trochu „velkolepě“.

Realita mi ale ukázala jinou cestu – cestu malých, konzistentních kroků. Každý materiál, každá ranní zpráva, každý článek na blogu byl jedním z nich. A i když se mi v průběhu roku často zdálo, že je to pořád málo, že posun není vidět, dnes při zpětném pohledu vidím, jak dlouhou cestu jsem ve skutečnosti ušla.

Postupně vznikly webové stránky s blogem, e-booky zdarma, několik placených e-booků i zázemí na sociálních sítích – na Facebooku a Instagramu. Velká část této práce ale nebyla vidět navenek. Byly to dlouhé hodiny nastavování technických věcí, systémů, automatizací, propojování nástrojů a hledání funkčních řešení. Věci, které nejsou na první pohled vidět, ale bez nich by nic dalšího nemohlo fungovat.

Další silné poznání se týkalo upřímnosti v komunikaci. V online světě je snadné sklouznout k vytváření dokonalého obrazu. Jenže právě ve chvíli, kdy jsem si dovolila být skutečně autentická – sdílet nejen úspěchy, ale i pochybnosti, nejen hotové výstupy, ale i samotný proces – začali ke mně přicházet lidé, kteří rezonovali s tím, co dělám.

Ukázalo se, že autenticita není slabost. Naopak. Je to síla. A že nemusím být dokonalá, abych mohla být užitečná.

Rok 2025 mi také jasně ukázal, že i to nejkrásnější poslání potřebuje hranice. Nadšení pro tvorbu a pomoc druhým musí být vyvážené péčí o sebe, o své blízké a o vlastní vnitřní klid.

Postupně jsem si začala uvědomovat, že někdy méně znamená více. Že jeden promyšlený materiál může mít větší dopad než pět uspěchaných. A že kvalitní odpočinek není luxus, ale nutná podmínka dlouhodobě udržitelné práce. Ale někdy je to pro mě vážně těžké a stále se to učím.

A nakonec mi rok 2025 ukázal i jasnější obrysy toho, kam směřuji. Nejen co chci vytvářet, ale hlavně proč.

Vidím, že mou cestou je propojování – světa školy a rodiny, teorie a praxe, radosti a učení. Vidím, že mé místo je tam, kde mohu být mostem mezi různými světy vzdělávání a pomáhat učitelům i rodičům vytvářet pro děti prostředí, ve kterém mohou růst a rozkvétat.

Když změna otevírá nové obzory

Když se dnes ohlížím za rokem 2025, nevidím jen seznam změn a rozhodnutí. Vidím cestu, na které jsem se učila víc naslouchat sobě, zpomalovat tam, kde bylo potřeba, a odvahu brát vážně i tiché vnitřní signály.

Něco jsem po cestě pustila. Něco jsem ztratila. Ale zároveň jsem získala větší jasnost v tom, kým jsem, kam směřuji a proč mi má práce dává smysl. Ne proto, že by bylo všechno snadné, ale právě proto, že to bylo opravdové.

Rok 2025 mě naučil, že změna nemusí přijít jako zlom. Často se skládá z drobných kroků, pochybností, návratů a znovuobjevování. A že i když cesta není vždy přehledná, může nás dovést přesně tam, kam potřebujeme.

Do roku 2026 vstupuji s vděčností, pokorou a větším klidem. Ne s hotovými odpověďmi, ale s důvěrou v proces. A s vědomím, že jít svou vlastní cestou – i když není vyšlapaná – může být tou největší hodnotou, kterou si dovolíme dát sobě i ostatním.

Přeji vám, ať v roce 2026 najdete odvahu k malým krokům, které povedou velkým směrem.