Co mi letos ve třídě opravdu fungovalo

Každý rok je jiný. Některé věci se osvědčí, jiné ne. Sdílím s vámi to, co mi letos ve třídě s dětmi přineslo radost.

Opravdu ani nevím, jak tenhle školní rok utekl. Přehoupl se neskutečnou rychlostí a najednou je tu červen — měsíc plný výletů, akcí, dokončování rozpracovaných projektů a ohlédnutí za tím, co všechno jsme s dětmi společně prožili.

Ale nejen ony, i já sama se v tomto období ráda na chvíli zastavím a v myšlenkách si přehraji, co se mi letos povedlo. V čem jsem se utvrdila, že mi to funguje, a co bych chtěla dále rozvíjet a posouvat.

A i když prázdniny ještě nezačaly, právě teď už mi v hlavě naskakují nové nápady, které bych ráda vyzkoušela. Přemýšlím, co ponechám, co posunu dál, čím obohatím další školní rok. Proto jsem se rozhodla o své letošní zkušenosti podělit i tady — třeba vám budou inspirací na vaší vlastní cestě.

4 věci, které se mi letos ve třídě osvědčily

Když jsem si letos v hlavě přehrála, co se nám ve třídě nejvíc osvědčilo, uvědomila jsem si, že i malé změny měly velký dopad. A že některé postupy a nápady se staly tak přirozenou součástí našeho dne, že si bez nich už další školní rok ani neumím představit.

🟡 Ranní kruhy: když děti převezmou vedení

Už druhý rok mám za sebou výuku v plném programu Začít spolu, kde je součástí struktury dne i ranní kruh. Ten patří k začátku každého dne — bez něj si už vlastně nedokážeme den ve třídě představit.

Každé ráno se společně usadíme do kruhu a procházíme rituály, které jsou po celý školní rok stále stejné. Právě to, že mají děti jasnou a předvídatelnou strukturu, jim dává pocit bezpečí a jistoty.

V první třídě jsem ranní kruhy vedla já. Děti se postupně naučily, jak kruh probíhá, protože jeho základ je stále stejný:

🟡 pozdrav v kruhu s mušličkou (každý si podá mušličku a pozdraví se),
🟡 informace o dni (jaký je den, kdo dnes ve třídě chybí),
🟡 ranní zpráva, kterou společně čteme a řešíme — děti ji mají velmi rády a stala se přirozenou součástí začátku dne.
(Pokud vás zajímá, jak s ranními zprávami ve třídě pracuji a proč je považuji za skvělý nástroj pro start dne, více najdete v mém článku O ranních zprávách ve třídě — a také v mém e-booku Objevte kouzlo ranních zpráv, kde sdílím konkrétní tipy a inspirace.)
🟡 sdílení — máme nastaveno, že každý den si mohou čtyři děti vložit kartičku a sdílet, co chtějí. Pokud ale někdo potřebuje něco naléhavě říct nebo otevřít, prostor má vždy.

Tento model praktikujeme ve třídě už dva roky. Co se mi však letos velmi osvědčilo — a co děti krásně posunulo — je to, že jsem vedení ranních kruhů postupně plně předala dětem.

Děti mají oporu v kartičkách, kde mají přesně zaznamenané jednotlivé kroky kruhu. Ritualitu milují — poskytuje jim řád, jistotu a pocit bezpečí. Kruh si však vedou samy. Mluví, korigují průběh, drží strukturu — a až projdou všemi body, předají slovo mně, kde já pak navazuji dalšími aktivitami a informacemi.

Je nádherné sledovat, jak se při tomto modelu učí mluvit před skupinou, udržet pozornost, reagovat na ostatní, a hlavně — jak vnímají, že je to jejich čas a jejich prostor. Já jsem při ranním kruhu jen pozorovatelem a součástí kruhu jako ostatní děti.

V tomto modelu chci pokračovat i v příštím roce. Ráda bych ho ale ještě obohatila o další prvek: hry na rozproudění a naladění na den. Chci vytvořit sadu her, ze kterých si děti samy budou moci vybírat. Tím se kruh stane ještě více jejich a přinese novou radost i energii do společného začátku dne.

🟡 Učení v projektech: když děti objevují souvislosti

Práce na projektech mě provází od samého začátku mé učitelské dráhy. Už tehdy jsem vnímala, jak je takové učení živé a smysluplné — a zároveň jak děti neuvěřitelně baví.
Zatímco dříve jsem projekty do výuky zařazovala jen občas, v posledních letech se staly nedílnou a pravidelnou součástí našeho školního roku. A právě to se mi letos znovu potvrdilo jako skvělá cesta.

Práce na projektech baví nejen mě, ale hlavně děti. A pokaždé mě překvapí, jak krásné a nápadité výstupy dokážou vytvořit už tak malí žáci — i když jde „jen“ o prvňáky a druháky. Je radost sledovat, jak se jejich dovednosti a způsob práce s každým dalším projektem posouvají. Už teď se těším, co časem dokážou vytvořit jako starší děti.

V projektech totiž vidím obrovský smysl a obrovský potenciál:

🟡 propojení různých oblastí učiva
🟡 rozvoj kreativity, samostatnosti a řešení problémů
🟡 praktické využití informací
🟡 nutnost hledat řešení a nové cesty
🟡 učení vnímat souvislosti, které by při běžné výuce často vůbec neodhalily

Každý projekt si společně s dětmi pečlivě naplánujeme. Vybereme téma, které uchopíme komplexně — a pak ho postupně rozpracováváme. Děti v něm vždy najdou něco, co je baví a kde mohou uplatnit své silné stránky.
A co je nejvíc potěšující? Vím, že si z projektů děti opravdu hodně odnášejí. Sama vidím, že některé věci si pamatují i z projektů, které jsme dělali před rokem — a často se k nim vracejí i později při nové práci.

Vím jistě, že v projektovém učení budu i v příštím roce pokračovat — a ještě víc se pokusím zvýšit intenzitu i propracovanost projektů. Protože právě v nich děti nejvíc rostou. A já s nimi.

🟡 Spolupráce s dětmi při plánování témat a center aktivit

Jedna z věcí, která se mi v posledních letech velmi osvědčila, je spolupráce s dětmi při plánování výuky — zejména témat pro projekty a pro centra aktivit.
Samozřejmě se stále držím osnov a toho, co musíme v rámci roku probrat. Ale právě v oblastech, kde mohu dát prostor dětem, se snažím je co nejvíce zapojit.

Témata pro projekty a centra aktivit často plánujeme společně.
Spolu s dětmi dáváme tipy, navrhujeme, co by je zajímalo, co by se chtěly naučit, co by rády zkoumaly. Společně hodnotíme, co je pro nás vhodné, co dokážeme uchopit v rámci výuky — a já se pak snažím jejich nápady co nejvíce zapojit do konkrétních hodin a aktivit.

Tato spolupráce má obrovský smysl:

🟡 děti cítí, že jsou součástí plánování – to je motivuje a vtahuje do učení
🟡 témata vycházejí z jejich zájmu – učí se s větší chutí a vnitřní motivací
🟡 učíme se společně přemýšlet nad tím, co a proč se učíme – učení dostává pro děti jasnější smysl
🟡 výuka je pak daleko pestřejší a živější – a pokaždé jiná, protože vychází z toho, co děti v daném roce baví a zajímá

Pro příští rok chci tuto spolupráci posunout ještě dál.
Hned na začátku roku bych chtěla s dětmi vytvořit velký seznam témat, která by je během roku zajímala. Tento seznam si vyvěsíme ve třídě na viditelné místo a budeme ho během roku společně doplňovat.

Když děti něco nového nadchne nebo když při nějaké aktivitě zjistíme, že je dané téma zaujalo, zapíšeme si ho na seznam. Pro mě to bude zároveň i skvělá pomůcka — budu přesně vědět, co děti zajímá a kam je mohu při plánování výuky směřovat. Navíc si tím usnadním práci — nápady budou přirozeně vznikat z dětských hlav, ne jen z mé přípravy „od stolu“.

Těším se, že tímto způsobem bude výuka opět o krok blíž dětem — a že se z toho, co spolu vytvoříme, budou radovat i ony.

🟡 Učení venku: když výuka dostává nový rozměr

Už druhým rokem se nám ve třídě velmi osvědčilo pravidelně se přesouvat s učením ven — ať už do přírody, nebo do prostoru venku kolem školy.

Venku nejen bádáme, ale často tam přenášíme i běžné učivo. A vždy cítím, že právě tady dostává učení pro děti úplně jiný rozměr. Mají více pohybu, více prostoru k objevování, větší možnost pracovat s konkrétními věcmi, které vidí kolem sebe. Učení je pro ně venku daleko přirozenější, živější a často i radostnější.

Zajímavé je, že tuto zkušenost mi potvrzují i samotné děti. Na každoročních tripartitních schůzkách se vždy ptám, jak vnímají učení venku. A odpovědi jsou téměř shodné — „chodit ven co nejvíc, baví nás to, venku je to jiné a lepší“.
Ať už jde o klasickou výuku, nebo o badatelské aktivity, venkovní prostředí pro ně přináší větší zapojení a zážitek.

Pro mě je to jasný signál, že tento přístup má smysl a že v něm chci v příštím roce pokračovat — a ještě ho posílit.
Pokud vás téma učení venku zajímá víc, připravila jsem o něm i samostatný článek → Naše výuka má více podob – jednou z nich je příroda — budu ráda, když se tam inspirujete.

Co chystám dál (a na co se můžete těšit)

I já se jako učitel stále učím a vyvíjím — a s každým dalším rokem získávám nové zkušenosti. Stejně jako přicházejí věci, které se osvědčí a chci je dále rozvíjet, objevují se i postupy nebo nápady, které pro mě nebo pro děti tolik nefungovaly.

Brzy bych se s vámi proto ráda podělila také o to, co se mi letos ve třídě naopak tolik neosvědčilo a od čeho bych chtěla v příštím roce spíše upustit.

Ale o tom zase příště. 🙂