
Vnímám svoji práci jako poslání. Je to nádherná práce, která mě každý den vede do hloubky mé duše. Pokud chcete být podporujícím průvodcem, každodenní práce na sobě je naprosto nezbytná.
Od začátku své kariéry učitelky jsem ušla dlouhou cestu. Moje nastavení nebylo vždycky takové, jaké je dnes – více v mém příběhu. Krůček po krůčku jsem hledala cestu, která mi vyhovuje a která zároveň rezonuje s dětmi, které mám ve třídě. Dnes už vím, že učení není jen o předávání znalostí, ale o objevování, radosti a vnitřní motivaci.

Snadno se to řekne – být otevřená všemu a všem. Není to vůbec jednoduché. Někdy je těch nároků tolik, že se v tom člověk snadno ztratí ještě dřív, než vůbec začne. Naplnit potřeby dětí, svoje, rodičů, splnit požadavky vedení, zvládnout učivo, vymýšlet nové aktivity, podporovat spolupráci, pracovat s portfolii, hodnotit, naslouchat a podpořit každé dítě… to všechno je skvělé, ale ohromně vyčerpávající.
A to neznamená, že učitelé nechtějí přinášet nové metody a aktivity do svých hodin. Jen jsou zkrátka přehlceni. Neví, kde začít, jak si nastavit systém, co má vlastně smysl a co je jen další „nutnost navíc“. Často pak volí cestu menšího odporu a drží se toho, co už znají. A já to vlastně chápu.
I já jsem si tím prošla a někdy i procházím. Jsou období, kdy se ze všech stran valí povinnosti, školní akce a do toho děti netrpělivě čekají na slíbená centra aktivit, protože se na ně těší. Někdy jedu nadoraz. Ale za ty roky jsem pochopila, že nemůžu mít všechno perfektní a hned. Že nemusím všechno zvládat sama. A hlavně, že to nejdůležitější není kvantita, ale kvalita a smysluplnost.
Proto se i já sama ráda inspiruji od jiných učitelů. Když vidím skvělý nápad nebo materiál, který mi usnadní práci a pomůže dětem učit se zábavnou a efektivní formou, neváhám si ho pořídit. Věřím, že nemusíme všechno vymýšlet od nuly – naopak, sdílení a vzájemná podpora mezi učiteli je klíčová.
Proč jsem začala psát tento blog. Své zkušenosti a cestu ve vzdělávání považuji za cennou a věřím, že mohou být užitečné i pro ostatní. Sdílím nejen praktické tipy a osvědčené metody, ale i výzvy, které jsem musela překonat, abych se stala lepším učitelem a průvodcem dětí na jejich cestě vzděláváním.
Mnohokrát jsem se setkala s tím, že při hledání nových způsobů výuky, metod a materiálů jsem se cítila zahlcená. Také jsem zažila chvíle, kdy jsem si nevěděla rady, jak skloubit všechny požadavky, a přitom neztratit radost z toho, co dělám. Chtěla bych, aby tento blog byl místem, kde se učitelé i rodiče mohou cítit podporováni a motivováni. Mým cílem je ukázat, že i když je vzdělávání náročné, stojí za to investovat energii do zlepšení sebe sama i našich vztahů s dětmi. Věřím, že vzájemná podpora a sdílení zkušeností mezi učiteli i rodiči je klíčová.

Věřím, že každý si na mém blogu najde to, co mu pomůže ve své praxi a bude s tím osobně v souladu. Na blogu můžete objevit různé oblasti, které vám ulehčí práci a inspirují vás.
Co konkrétně zde najdete?
Jedna z věcí, kterou jsem se za roky praxe naučila, je nebrat si práci domů – nebo alespoň jen minimálně. Pamatuji si, jak jsem dříve trávila večery a noci hledáním materiálů, stříháním, laminováním… Byla to každodenní rutina, do které jsem dokonce zapojila i svého manžela. Ten už jen s obavami sledoval, když jsem se k němu blížila s nůžkami v jedné ruce a laminovačkou v ruce druhé.
Postupem času jsem zjistila, že hlavní příprava musí probíhat přímo ve škole. A co víc – zjistila jsem, že tím se opečovávám. Když vidím, co nového děti druhý den čeká, když mám nachystanou ranní zprávu, přehled práce, kde si děti mohou odškrtávat splněné úkoly, nakopírované materiály a připravená centra aktivit nebo další aktivity… to všechno mi dává smysl a přijde mi to přirozenější, když se to děje přímo tam, kde se vše má odehrávat, a já mám vnitřní klid.

A právě tady vidím paralelu s vámi, kdo čtete tyto řádky. Možná jste učitelé, kteří si každý den lámete hlavu nad tím, jak dětem přinést do výuky něco nového a smysluplného, ale zároveň nechcete trávit hodiny přípravou. Možná jste rodiče, kteří hledají způsoby, jak doma podpořit své děti, aby je učení bavilo a bylo pro ně přirozené.
Ať už jste na jakékoli straně – můžeme si tu vzájemně pomáhat. Tak, jako jsem si já prošla cestou hledání efektivních příprav, které dávají smysl a zároveň šetří čas, chci vám ukázat, že to jde i jinak. Že nemusíme být zahlcení, ale můžeme učit (a učit se) s radostí.
Učení totiž není jen o tom, co děti vidí před sebou na papíře nebo tabuli. Je to o pocitu jistoty, že ví, co je čeká. O radosti z objevování a o tom, že i my dospělí máme prostor růst a hledat nové cesty, jak dětem ukázat svět.
Pokud vás moje zkušenosti a tipy zaujaly a chcete být u toho, když sdílím nové nápady, můžete mě sledovat i na sociálních sítích. Na Instagramu a Facebooku pravidelně sdílím inspiraci do výuky, praktické materiály i pohled do mé každodenní práce s dětmi.
Najdete mě na:
📌 Instagramu: @skolaslehkosti
📌 Facebooku: fb.com/skolaslehkosti
S láskou, Péťa